Vstávám brzy a užívám si každodenního života v Tojamě první neděli v měsíci.

　Každou první neděli ráno v měsíci vstávám o něco dříve než obvykle. Mým cílem je „bleší trh v Tojama“ v prefekturní svatyni Gokoku v Tojama. Davy dramaticky rostou po 7:1, takže vždy dorazím v 6:30. I tehdy už potkávám odcházející lidi. Areál svatyně už přetéká stánky a nakupujícími.

　Moje první návštěva se odehrála na střední škole. Všechno to začalo, když moje spolužačka Nahoko přinesla do školy tašku ve vojenském stylu a já se jí zeptala: „Kde jsi ji koupila?“ Následující měsíc, první nedělní ráno, jsem jela na kole asi 40 minut z domova. Pomyslela jsem si: „To je místo, kde se lidé ráno tolik baví,“ a pozorně jsem sledovala, jak zákazníci smlouvají s prodavači o cenách.
 
　Tehdy to taky bylo živo, ale v posledních letech se počet prodejců a zákazníků značně zvýšil. Jsem trochu svobodný duch, takže když jdu s někým, obvykle se od něj oddělím. Proto nosím, když jdu ven, pestrobarevné oblečení, aby mě ten, s kým jsem, snadno poznal.

Starožitné nástroje a sběratelské předměty, oblečení a obrazy z druhé ruky, ručně vyráběné zboží, květináče, řezané květiny, nudle udon a soba, sladkosti – nejrůznější lidé si zakládají nejrůznější obchody. Prohlížím si zboží, něco si vyberu a hned si koupím cokoli, co mě zaujme. Někdy se věci vyprodají, když se dívám do jiných obchodů, takže mým pravidlem je „koupit to bez váhání“, pokud narazím na starožitný nástroj nebo sběratelský předmět, který se mi líbí.

　V poslední době mám dvě oblíbená místa, která ráda navštěvuji. Jedním z nich je obchod s umělými květinami. Mají vystavené sezónní květiny vyrobené z látky. V květnu jsem si koupila houttuynii cordata a jednodenní květiny a v červenci hortenzie. Jejich jednoduché a rustikální tvary, dokonce i roztřepené okraje látky, mi připadají neuvěřitelně roztomilé. Jen představa místnosti vyzdobené těmito květinami mě naplňuje štěstím.
 
　Další věc, kterou hledám, jsou věci, které se dají použít jako nádobí na čajový obřad. Používám starožitné šperkovnice jako misky na čaj, vařím čaj v miskách na café au lait a vyrábím čajové sáčky ze starých látek. Bleší trhy jsou také místem, kde se setkávám s nádobím na čajový obřad.

　Snídaně je vždycky „mandaj“, druh smaženého chleba, a mléčný čaj. Kořeněný smažený chléb má pro mou malou chuť k jídlu tak akorát velkou velikost. Vždycky je tu fronta zákazníků, takže prodavači nekonečně hnětou a smaží těsto. Pak si poblíž brány torii koupím jako suvenýr „mitarashi dango“ (rýžové knedlíčky se sladkou sójovou omáčkou) a vydávám se domů. Můj pobyt trvá asi hodinu a půl.

　Nedávno jsem byl s Iba-san a Kyokaku-san, se kterými pracuji na filmu „Spinny“, na bleším trhu. Čekali na mě na lavičce v parku vedle svatyně, protože jsem ještě nedokončil nákupy. Srdečně se smáli, když listovali nově zakoupeným okultním časopisem, stejně jako jsme to dělali po škole za studentských let. Měl jsem pocit, že by bylo škoda je hned volat, tak jsem je chvíli zpovzdálí pozoroval. Byl to tak klidný a vzácný okamžik, že si myslím, že to může být nejšťastnější období mého života.

　Tolik věcí se rychle mění, a to jak ve společnosti jako celku, tak i v mém bezprostředním okolí. Ale když přijdu na bleší trh, vidím knedlíky grilované u brány torii, stánky seřazené na štěrku vedle přístupu ke svatyni a kolem sumo ringu a někoho, kdo si s radostí kupuje to, co už někdo jiný nepotřebuje. Když sleduji, jak se tento cyklus opakuje, cítím se šťastný, když si pomyslím, že toto město je od minulosti do současnosti propojeno bez přerušení. Proto vstávám brzy první neděli v měsíci a užívám si každodenního života Tojamy.

　„Bleší trh v Tojamě“ je skutečnou reprezentací Tojamy, překypující místním šarmem. Dlouholeté zkušenosti místních obyvatel vytvořily uvolněnou energii a vřelou atmosféru. Má vřelou a příjemnou atmosféru, která obklopí každého. Návštěva tohoto místa vás jistě do Tojamy zamiluje. (T)